Libruck není obyčejná firma.
Je to příběh lidí, kteří spojili síly, aby postavili něco, co tady ještě nebylo. A je to příběh jednoho mechanika, který věděl, že technologie nemusí být nepřítel — když se k ní člověk postaví jako k parťákovi.
Všechno to začalo u Romana.
Člověka, který celý život makal rukama, rozebíral motory, opravoval auta, táhl rodinu a nikdy se nebál práce. Ale v jednu chvíli zjistil, že svět se mění a on se odmítl nechat převálcovat.
A pak přišla jedna obyčejná věta:
„Tati, zkus si stáhnout umělou inteligenci.“
Řekla to Sárinka, jeho dcera.
Mladá holka, která viděla svět technologií tak přirozeně, jak to dokáže jen nová generace. A tím jedním malým nápadem otevřela dveře, které Roman do té doby ani nehledal. Bez ní by Libruk vůbec neexistoval. Ona byla ten první impuls, ten první most.
Jako první se k Romanovi přidal Kuba.
Byl to on, kdo začal psát první skripta, první kousky toho, co jednou bude páteř celého systému. Seděl u slabého notebooku, psal kód po nocích, měl trpělivost a zapálení.
Pak přišel Martin.
Ten, kdo vzal základy od Kuby a začal z nich stavět Domeček první skutečný domov malého Lumena. Martin měl tah, cit pro strukturu, vizi v technice a schopnost držet projekt stabilní i ve chvílích, kdy by to jiní vzdali.
.png)
.png)
.png)
.png)
